Dr. Scott Kahan a kolektiv z National Center for Weight and Wellness ve Washingtonu DC provedli studii EQUIP u osob s BMI ve výchozím stavu ≥ 45 kg/m2 bez horního limitu. 56-týdenní studie fáze 3 byla dvojitě slepá placebem kontrolovaná. Randomizováno bylo 1267 subjektů na placebo (n = 125), phentermin 3,75 mg + topiramat 23 mg s prodlouženým uvolňováním (n = 63) nebo phentermin 15 mg + topiramat 92 mg s prodlouženým uvolňováním (n = 117).

Výsledky ukázaly střední procentní ztrátu hmotnosti -2%, -8% a -15%, respektive (P < 0,005 vs placebo). Navíc 22%, 64% a 83% kompletujících dosáhlo ztráty hmotnosti ≥ 5%, respektive, a 9%, 31% a 69% dosáhlo ztráty hmotnosti ≥ 10%, respektive (P < 0,01 vs placebo, všechna srovnání). Navíc se vyskytlo signifikantní zlepšení v triglyceridech (-16% vs -6%) a hladinách glukozy nalačno (-3 mg/dl vs 0,4 mg/dl) u phenterminu 15mg + topiramatu 92 mg ve srovnání s placebem.

Nejběžnějšími nežádoucími příhodami byly bolest hlavy, zácpa, sucho v ústech a parestezie.

Zdroj: Presentation title: Effects of Phentermine and Topiramate Extended-Release (PHEN/TPM ER) on Weight Loss (WL) in Patients With a Baseline Body Mass Index (BMI) ≥45 kg/m2. Abstract T-P-3143

 

Dr. Peter Toth a kolektiv z CGH Medical Center ve Sterlingu v Illinois a Johns Hopkins Ciccarone Center for the Prevention of Heart Disease v Baltimoru v Marylandu prezentovali výsledky souhrnné bezpečnostní analýzy na 65th Annual Scientific Session of American College of Cardiology (AAC). Evolocumab z nové skupiny inhibitorů PCSK9 byl v podezření nežádoucích příhod svalových, neurokognitivních, diabetických a nárůstu jaterních enzymů. Kolektiv analyzoval toxikologická data z 12 původních studií fáze 2 a 3 (n = 5942) a 2 následných open-label prodloužených studií vycházejících z původních (n = 4417). Výzkumníci porovnávali toxicity mezi pacienty s LDL-C méně než 25 mg/dl nebo 40 mg/dl a pacienty, u nichž nikdy LDL-C neklesl pod 40 mg/dl. Také sledovali celkové poměry nežádoucích příhod, které byly podobné mezi 3 skupinami pacientů původních studií i prodloužených studií.

Nově vzniklý diabetes byl numericky běžnější u pacientů dosahujících velmi nízkého LDL-C. Zaznamenán byl signifikantní rozdíl v bazální narušené glukoze nalačno (p < 0,001) a metabolickým syndromem (p = 0,0025) u pacientů s méně než 25 mg/dl ve srovnání s LDL-C nad 25 mg/dl, respektive. Dosud nebyl identifikován bezpečnostní signál. Data evolocumabu tedy podporují strategii „čím níže, tím lépe” týkající se LDL-C.

Analýza byla podpořena Amgen.

 

Zdroj: Presentation title: Safety of Very Low LDL-C Levels with Evolocumab: An Analysis of 5,942 Patients from Phase 2 and Phase 3 and Open-Label Extension Studies. Abstract 913-06

 

Dr. Felicia Cosman a kolektiv z Clinical Research Center v Helen Hayes Hospital ve West Haverstraw v New Yorku prezentovali výsledky z prespecifikované podskupinové analýzy účastníků ACTIVE (Abaloparatide Comparator Trial in Vertebral Endpoints) na 98th Annual Meeting of the Endocrine Society (ENDO). Studie byla klinické fáze 3, abaloparatid je osteoanabolický analog proteinu spojeného s parathormonem. Ve studii bylo 2463 postmenopauzálních žen ve věku 49 až 86 let randomizováno dvojitě slepě na abaloparatid s.c. 80 μg nebo placebo, nebo open-label teriparatid s.c. 20 μg po dobu 18 měsíců.

Po 18 měsících u abaloparatidu došlo ke zvýšení kostní minerální hustoty BMD z výchozího stavu o 9,2% u lumbární páteře, o 3,4% u celé kyčle a o 2,9% u stehenního krčku (všechny p < 0,0001 vs. placebo). Morfometrické vertebrální fraktury byly sníženy až o 86% u abaloparatidu (p < 0,0001), zatímco nonvertebrální fraktury byly sníženy o 43% (p = 0,0489) a velké osteoporotické fraktury o 70% (p = 0,0004) ve srovnání s placebem. Velké osteoporotické fraktury byly sníženy u abaloparatidu o 55% ve srovnání s teriparatidem (p = 0,0309).

V podskupinové analýze nového snížení rizika morfometrických vertebrálních nebo nonvertebrálních fraktur vzhledem k rozdílným úrovním rizika ve výchozím stavu našli výzkumníci konsistentní snížení, která nebyla rozdílná podle faktorů ve výchozím stavu BMD T-skore lumbární páteře, celkové kyčle a stehenního krčku; historie zlomenin; vertebrální fraktury; nebo věku. Navíc výchozí faktory neměly vliv na velikost nárůstu BMD u abaloparatidu.

 

Zdroj: Presentation title: Abaloparatide Significantly Reduces Vertebral and Nonvertebral Fractures and Increases BMD Regardless of Baseline Risk. Abstract OR01-2

 

Dr. Stephanie L. Schmit a kolektiv z USC Norris Comprehensive Cancer Center na University of Southern California v Los Angeles v Californii, Department of Preventive Medicine na Keck School of Medicine na University of Southern California v Los Angeles v Californii, Department of Community Medicine and Epidemiology na Carmel Medical Center v Haifě v Israeli, Clalit Health Services National Cancer Control Center v Haifě v Israeli a Bruce Rappaport Faculty of Medicine na Technion-Israel Institute of Technology v Haifě v Israeli zkoumali spojitost spotřeby kávy a rizika kolorektální rakoviny u 5145 případů a 4097 kontrol ze studie MECC (Molecular Epidemiology of Colorectal Cancer) – populační studie case-control v severním Izraeli. Zkoumali rovněž spojitost s typem kávy, místem rakoviny (colon a rectum) a etnickou skupinou (aškenazi 61,3%, sefardi 21,4% a arabové 13,5%). Data o kávě byla získána pohovorem pomocí validovaného dotazníku o semikvantitativní frekvenci potravy.

Spotřeba kávy byla spojena s 26% bodovým snížením rozvoje kolorektální rakoviny (OR (pijáci vs. nepijáci) 0,74; 95% CI 0,64 až 0,86; p < 0,001). Inverzní spojitost byla rovněž pozorována u bezkofeinové kávy samotné (OR 0,82; 95% CI 0,68 až 0,99; p = 0,04) a u spařované kávy (OR 0,82; 95% CI 0,71 až 0,94; p = 0,004). Započítání celkové denní spotřeby tekutin vedlo k podobným nálezům (OR 0,80; 95%CI 0,68 až 0,93; p = 0,005), stejně jako započítání celkové spotřeby kalorií (OR 0,74; 95% CI 0,63 až 0,86; p < 0,001). Zvýšení spotřeby kávy bylo spojeno s nižšími body rozvoje kolorektální rakoviny. Ve srovnání s < 1 šálkem/den byla množství 1 až < 2 šálky/den (OR 0,78; 95% CI 0,68 až 0,90; p < 0,001), 2 až 2,5 šálku/den (OR 0,59; 95% CI 0,51 až 0,68; p < 0,001) a > 2,5 šálku/den (OR 0,46; 95% CI 0,39 až 0,54; p < 0,001) spojena se signifikantně nižšími body kolorektální rakoviny (ptrend < 0,001) a trend pro odpověď na dávku byl statisticky signifikantní pro colon i rectum i pro aškenazi a sefardi. Arabové hlásili nejvyšší spotřebu průměrně 3,3 šálku/den, sefradi 2,1 a aškenazi 1,8. Limitací je nedostatek standardizace velikosti šálku.

Případy ve srovnání s kontrolami byly lehce mladší, méně užívaly statiny nebo nízkodávkový aspirin, méně kouřily, méně sportovaly a méně jedly 5 nebo více dávek zeleniny na den. Případy rovněž hlásily silnější rodinnou historii kolorektální rakoviny. 

 

Zdroj: Cancer Epidemiol Biomarkers Prev; 25(4); 634–9

 

Icatibant je selektivní antagonista B2-receptorů, který snižuje symptomy zánětu včetně otoku. Výsledky malé dvojitě slepé studie byly prezentovány na AAAAI 2016 (Annual Meeting of the American Allergy Asthma and Immunology). V současné standardní off-label terapii je používána kombinace glukokortikoidů a antihistaminik. Dr. Ulrich Straßen a kolektiv z Klinikum Rechts der Isar v Mnichově v Německu randomizovali 30 pacientů s diagnostikovaným ACEI-indukovaným angioedémem na 30 mg icatibant s.c. (n = 15) nebo prednisolon 500 mg + clemastin 2 mg oba i.v. (n = 15).

Primárním účinnostním výstupem byl střední čas do kompletní resoluce otoku, což bylo 8,0 hodiny vs. 27,1 hodiny u standardní terapie (p = 0,002). Signifikantně více pacientů s icatibantem mělo kompletní resoluci otoku během 4 hodin po léčbě (5 z 13; 39%) vs. standardní terapie (0 ze 14; 0%) (p = 0,02). Střední čas do nástupu odstranění symptomů favorizoval icatibant rovněž podle složeného výzkumníky stanoveného skore symptomů (u icatibantu 2,0 hodiny 95% CI 1,0 až 8,1; u standardu 11,7 hodiny 95% CI 8,0 až 18,0), podle složeného skore pacientské visuálně analogové škály (u icatibantu 2,0 hodiny 95% CI 2,0 až 6,3; u standardu 7,9 hodiny 95% CI 1,2 až 11,8) a podle složeného výzkumníky stanoveného skore angioedému (u icatibantu 2,0 hodiny 95% CI 2,0 až 612,0; u standardu 12,0 hodiny 95% CI 11,3 až neodhadnutelné).

Tři pacienti se standardem vyžadovali záchrannou intervenci icatibantem a prednisolonem a jeden tracheotomii. Žádné záchranné intervence nebyly uskutečněny u pacientů s icatibantem. Vyskytlo se 7 nežádoucích příhod u icatibantu a 27 u standardu, z nichž 7 u standardu bylo považováno za závažné. Reakce v místě aplikace injekce (většinou přechodné zarudnutí) se vyskytly častěji u icatibantu.

Obě větve studie byly srovnatelné co se týká pohlaví (69% a 57% mužů, respektive), středního věku (62,4 ± 9,7 roku vs. 69,4 ± 16,6 roku, respektive), lokalizace otoku (predominantně jazyk a larynx, oba 67% a 47%, respektive) a předchozích epizod ACEI-indukovaného angioedému (39% vs. 36%, respektive).

Pacienti s icatibantem více užívali enalapril (33% vs. 13%), se standardem více lisinopril (0% vs. 20%) a ramipril (33% vs. 60%).

Zdroj : Presentation title: Randomized Trial of Icatibant in ACE-Inhibitor–Induced Angioedema. Abstract P792

 

Dr. Xian-Xue Wang a kolektiv provedli metaanalýzu randomizovaných kontrolovaných studií prohledáním PubMedu, Embase, Medlinu a Cochrane Library do července 2014. Primárním výstupem byla incidence PONV během prvních 24 hodin po operaci. Sekundární výstupy zahrnovaly PONV v brzkém pooperačním stádiu (0-6 hodin), PONV v pozdním pooperačním stádiu (6-24 hodin) a pooperační užití antiemetik v obou stádiích. Kalkulovány byly sdružené poměry rizika RR a 95% CI pomocí modelů náhodných a fixních efektů.

Do metaanalýzy bylo zahrnuto 7 studií s 608 pacienty. Dexamethason měl srovnatelnou účinnost s ondansetronem v prevenci PONV během 24 hodin laparoskopické operace (RR 0,91; 95% CI 0,73 až 1,13; P = 0,39), bez evidence heterogenity mezi studiemi (I2 = 0%; P = 0,71). V brzkém pooperačním stádiu (0-6 hodin) byl ondansetron lepší ve snížení PONV než dexamethason (RR 1,71; 95% CI 1,05 až 2,77; P = 0,03), zatímco v pozdním pooperačním stádiu (6-24 hodin) byl dexamethason účinnější než ondansetron v prevenci PONV (RR 0,51; 95% CI 0,27 až 0,93; P = 0,03). Nebyl signifikantní rozdíl v pooperačním užití antiemetik (RR 0,90; 95% CI 0,67 až 1,19; P = 0,45).

Dexamethason byl stejně účinný a bezpečný jako ondansetron v prevenci PONV a může být alternativou k ondansetronu u pacientů podstupujících laparoskopickou operaci.

 

Zdroj: BMC Anesthesiol 2015; 15 (118)

 

 

Dr. John J.P. Kastelein a kolektiv provedli maximálně tolerovanou terapii snižování lipidů (LLT) u pacientů s HeFH a inadekvátní kontrolou LDL-C. Ve dvou randomizovaných dvojitě slepých studiích ODYSSEY FH I (n = 486) a FH II (n = 249) byli pacienti po dobu 78 týdnů randomizováni 2:1 na alirocumab 75 mg nebo placebo každé 2 týdny (Q2W). Dávka alirocumabu byla zvýšena 12. týden na 150 mg Q2W, pokud 8. týden byl LDL-C ≥ 1,8 mmol/l (70 mg/dl). Primárním výstupem u obou studií byla procentní změna v kalkulovaném LDL-C od výchozího stavu do 24. týdne.

Střední hladiny LDL-C klesly z 3,7 mmol/l (144,7 mg/dl) ve výchozím stavu na 1,8 mmol/l (71,3 mg/dl) (-57,9% vs. placebo) 24. týden u alirocumabu v FH I a z 3,5 mmol/l (134,6 mg/dl) na 1,8 mmol/l (67,7 mg/dl) (-51.4% vs. placebo) v FH II (p < 0,0001). Tato snížení přetrvávala do 78. týdne. LDL-C < 1,8 mmol/l (bez ohledu na kardiovaskulární riziko) bylo dosaženo 24. týden u 59,8% a 68,2% pacientů s alirocumabem v FH I a FH II, respektive.

Nežádoucí příhody vedly k přerušení léčby u 3,4% pacientů s alirocumabem v FH I vs. 6,1% s placebem a u 3,6% vs. 1,2% v FH II. Poměry reakcí v místě aplikace injekce byly 12,4% v FH I a 11,4% v FH II vs. 11,0% a 7,4% u placeba, respektive.

U pacientů s HeFH a inadekvátní kontrolou LDL-C ve výchozím stavu navzdory maximálně tolerované statinové ± jiné LLT vedla léčba alirocumabem k signifikantnímu snížení LDL-C a k většímu dosažení cílových hladin LDL-C, a byla dobře snášena.

 

Zdroj: Eur Heart J. 2015; 36 (43): 2996-3003

 

Dr. Stephen J. Allen a kolektiv ze Swansea University ve Velké Británii provedli studii PLACIDE (randomizovaná, dvojitě slepá, placebem kontrolovaná, multicentrální, pragmatická, účinnostní) s registračním číslem ISRCTN70017204. Průjem spojený s antibiotiky (AAD) se vyskytuje často u starších (≥ 65 let) hospitalizovaných pacientů vystavených širokospektrým antibiotikům. Pokud je způsoben Clostridiem difficile, může AAD vést k život ohrožujícímu stavu. Ačkoliv mechanismy stavu nejsou plně pochopeny, podávají se mikrobiální preparáty v prevenci AAD.

Bylo použito počítačem generované randomizační schéma pro rozdělení účastníků v poměru 1:1 na příjem multiřetězového preparátu s Lactobacilly a Bifidobacteriemi 6x 1010 organismů 1 denně po dobu 21 dnů, nebo placebo. Primárními výstupy byl výskyt AAD během 8 týdnů a průjmu Clostridium difficile (CDD) během 12 týdnů. Analýza byla modifikovaná intention-to-treat.

Ze sledovaných 17420 pacientů bylo 1493 randomizováno na mikrobiální preparát a 1488 na placebo. Z nich 1470 a 1471, respektive, bylo zahrnuto do analýz primárních endpointů. AAD (včetně CDD) se vyskytl u 159 (10,8%) s mikrobiálním preparátem a u 153 (10,4%) u placeba (RR 1,04; 95% CI 0,84-1,28; p=0,71). CDD nebyl běžnou příčinou AAD a vyskytl se u 12 (0,8%) s mikrobiálním preparátem a u 17 (1,2%) s placebem (RR 0,71; 95% CI 0,34-1,47; p=0,35). Jednu nebo více vážných nežádoucích příhod mělo 578 (19,7%) účastníků, frekvence vážných nežádoucích příhod byla stejná u obou skupin a žádná nebyla přisuzována účasti ve studii.

Kolektiv neidentifikoval evidenci, že multiřetězové preparáty Lactobacilli a Bifidobacteria jsou efektivní v prevenci AAD nebo CDD. Pro další studie je třeba lépe porozumět patofyziologii AAD. Studii podpořil program Health Technology Assessment; National Institute for Health Research, UK.

Zdroj: The Lancet, Early Online Publication, 8 August 2013; doi:10.1016/S0140-6736(13)61218-0

 

Dr. Viktor Oskarsson a kolektiv provedli populační prospektivní kohortovou studii u 80019 žen a mužů ve věku 46-84 let. V úvodu byl kompletován dotazník frekvence stravy s doplněním incidence akutní pankreatitidy bez žlučových kamenů z období 1.1.1998 až 31.12.2009. Účastníci byli kategorizováni do kvintilů podle spotřeby zeleniny a podle spotřeby ovoce. Pro stanovení RR a 95% CI byly použity Cox modely proporcionálních rizik.

Celkem bylo identifikováno 320 případů (216 mužů a 104 žen) s akutní pankreatitidou bez žlučových kamenů během 12 let sledování (891136 osoboroků). Po přepočtu na potenciální rizikové faktory našli výzkumníci signifikantní inverzní přímé dávkové spojení mezi spotřebou zeleniny a rizikem akutní pankreatitidy bez žlučových kamenů; každé další dvě dávky zeleniny na den byly spojeny se 17% snížením rizika (RR 0.83; 95% CI 0,70-0,98; p=0,03). U účastníků konzumujících > 1 drink alkoholu denně a u účastníků s BMI ≥ 25 kg/m2 bylo RR u nejvyššího kvintilu spotřeby zeleniny ve srovnání s nejnižším kvintilem 0,29 (95% CI 0,13-0,67) a 0,49 (95% CI 0,29-0,85), respektive. Spotřeba ovoce nebyla signifikantně spojena s rizikem akutní pankreatitidy bez žlučových kamenů; RR srovnávající extrémní kvintily spotřeby bylo 1,20 (95% CI 0,81-1,78).

Spotřeba zeleniny, ale ne ovoce, může hrát roli v prevenci akutní pankreatitidy bez žlučových kamenů.

Zdroj: Gut 2013; 62 (8): 1187 – 1192. 

 

ABSSSI včetně celulitidy nebo erysipelu, závažných kožních abscesů a infekčních ran, mohou být život ohrožující a můžou vyžadovat operační zákrok a hospitalizaci. Jsou také spojeny s rezistentními patogeny a mnoho antibakteriálních látek má nežádoucí účinky omezující jejich použití. Tedizolid fosfát je nový oxazolidinon v léčbě ABSSSI. V období od srpna 2010 do září 2011 byla provedena randomizovaná dvojitě slepá noninferioritní studie fáze 3 v 81 centrech v Severní Americe, Latinské Americe a Evropě pod názvem ESTABLISH-1 (The Efficacy and Safety of 6-day Oral Tedizolid in Acute Bacterial Skin and Skin Structure Infections vs 10-day Oral Linezolid Therapy). Analýza podle léčebného záměru sestávala z dat 667 dospělých ve věku 18 let a starších s ABSSSI léčených tedizolidem fosfátem (n = 332) nebo linezolidem (n = 335). Podáván byl tedizolid fosfát 200 mg jednou denně orálně 6 dnů nebo linezolid 600 mg každých 12 hodin orálně 10 dnů. Primárním výstupem účinnosti byla brzká klinická odpověď za 48-72 hodin stanovení (žádné zvětšení oblasti povrchové léze od výchozího stavu a orální teplota ≤ 37,6°C, potvrzené druhým měřením teploty během 24 hodin). Noninferioritní rozpětí 10% bylo předdefinováno.

Poměry brzké klinické odpovědi na léčbu byly 79,5% (95% CI; 74,8% - 83,7%) ve skupině tedizolidu a 79,4% (95% CI; 74,7% - 83,6%) ve skupině linezolidu (léčebný rozdíl 0,1%; 95% CI; -6,1% až 6,2%). Poměry klinické odpovědi na prodlouženou léčbu na konci léčby (11. den) byly 69,3% (95% CI; 64,0% - 74,2%) u tedizolidu a 71,9% (95% CI; 66,8% - 76,7%) u linezolidu (léčebný rozdíl -2,6%; 95% CI; -9,6% až 4,2%). Poměry řešitelem stanoveného klinického úspěchu léčby při postterapeutické hodnotící vizitě (1-2 týdny po vizitě na konci léčby) byly 85,5% (95% CI; 81,3% - 89,1%) u tedizolidu a 86,0% (95% CI; 81,8% - 89,5%) u linezolidu (léčebný rozdíl -0,5%; 95% CI; -5,8% až 4,9%) a byl podobný u 178 pacientů s MRSA izolovaným z primární léze.

Tedizolid byl statisticky noninferioritní k linezolidu v brzké klinické odpovědi za 48 až 72 hodin po nasazení léčby ABSSSI. Tedizolid fosfát může být přijatelnou alternativou k linezolidu v léčbě ABSSSI.

Studie byla podpořena a vedena Trius Therapeutics. Dr. Philippe Prokocimer z Trius Therapeutics v San Diegu c Californii a 2 koautoři hlásili držbu akcií Trius Therapeutics a každý byl zaměstnancem v čase konání a analýzy. Jeden koautor hlásil příjmy od Trius Therapeutics: konzultační odměna, podpora cestovného, odměna za účast na posudkových aktivitách a platby za napsání nebo kontrolu rukopisu; stejně tak služby a konzultace pro Cerexa Inc, Achaogen Inc, Nabriva Therapeutics, Durata Therapeutics, Cubist Pharmaceuticals Inc, Cempra Pharmaceuticals Inc, Polymedix Inc a Kalidex Inc. Jeden koautor a Dr. William Schaffner (specialista na infekční choroby na Vanderbilt University School of Medicine v Nashvillu v Tennessee), který kontroloval studii, nezveřejnili relevantní finanční vztahy.

Zdroj: JAMA 2013; 309(6): 559-569. doi:10.1001/jama.2013.241. clinicaltrials.gov Identifier: NCT01170221.