V Argentině a dalších jihoamerických zemích převyšuje spotřeba yerba mate (Ilex paraguariensis) nad kávou nebo čajem (Camellia sinensis). Prevalence osteoporozy a incidence osteoporotických zlomenin v Latinské Americe je nižší než v severní Evropě a USA, ale je na vzestupu. Přísun kofeinu, který je v yerba mate obsažen ve vysoké koncentraci, může negativně ovlivňovat BMD a riziko zlomenin.

Dr. Andrea Conforti a kolektiv z Program for the Prevention and Treatment of Osteoporosis v Mendoze v Argentině zkoumali uživatele, kteří připravovali yerbu mate opakovaným louhováním, při kterém je koncentrace kofeinu 330 mg/l. Zkřížená observační studie identifikovala postmenopauzální ženy, které pily aspoň 1 litr denně aspoň 5 let (n = 146) a roztřídila je podle věku a času do menopauzy, výšky, BMI a příjmu vápníku s odpovídajícím počtem žen, které čaj nepily. Obě skupiny měly sedavý režim. Konzumentky yerba mate měly BMI o 1,1 kg/m² větší než nekonzumentky. Ze studie byly vyloučeny současné nebo bývalé kuřačky, konzumentky více jak 50g alkoholu týdně, současné uživatelky HRT (hormonální substituční terapie), uživatelky bisfosonátů déle jak 6 měsíců a chronické uživatelky kortikosteroidů. BMD byla měřena pomocí DXA (dual-energy X-ray absorptiometry).

Uživatelky měly o 9,7% větší BMD lumbární páteře ve srovnání s neuživatelkami (0,952 g/cm² vs 0,858 g/cm², respektive; P < 0,0001), stejně jako o 6,2% větší BMD stehenního krčku (0,817 g/cm² vs 0,776 g/cm², respektive; P = 0,0002). Násobnou regresní analýzou výzkumníci nalezli, že navíc k BMI byla konzumace yerba mate jedinou proměnnou, která signifikantně korelovala s BMD (P = 0,0028). Ačkoliv skupina konzumentek měla vyšší křížovou a krčkovou BMD v každém věku ve srovnání s kontrolou, sklony regeresní křivky pro BMD vs věk se ve skupinách nelišily, což znamená, že ztráta BMD v čase byla stejná u obou skupin. V čase DXA skenování byl počet nezávažných kostních zlomenin podobný u obou skupin (13 u uživatelek a 17 u kontrol; P = 0,5637).

Autoři uzavírají, že chronická spotřeba yerba mate byla spojena s větší BMD lumbární páteře a stehenního krčku a má protektivní efekt, a dřívější hypotézy o škodlivém efektu kofeinu na BMD „by měly být odmítnuty“. Výsledky ale nemohou být zevšeobecněny na mladé ženy, muže nebo děti.

Zdroj: Bone 2012; 50: 9-13

Kvůli problémům perioperativního krvácení American Heart Association, American College of Cardiology, Society of Thoracic Surgeons a European Association for Cardio-Thoracic Surgery doporučily ukončit aspirin 2 až 10 dnů před operací, ačkoliv brzký pooperační aspirin je spojen s lepšími pooperačními výstupy u pacientů, kteří podstoupili CABG (bypass). Dr. Jianzhong Sun a kolektiv z Jefferson Medical College na Thomas Jefferson University ve Philadelphii v Pennsylvanii provedli observační studii v Dr. Sun´s institution a na University of California, Davis, Medical Center in Sacramento v letech 2001 až 2009 na 2868 pacientech s operací bypassu nebo chlopně, z nichž 1923 užívalo aspirin 5 dnů před operací a 945 ne. Výzkumníci neuvádějí detajlní informace o dávce aspirinu, ale většina užívala 81 – 325 mg denně.

V multivariantní logistické regresní analýze předoperační aspirin vs nonaspirin signifikantně snížil riziko smrti za 30 dnů (3,5% vs 6,5%; OR 0,6) a složeného výstupu velkých nežádoucích kardiocerebrálních příhod (8,7% vs 10,8%; OR 0,7). Předoperační aspirin také signifikantně snížil riziko pooperačního renálního selhání (3,7% vs 7,1%; OR 0,38) a potřebu dialýzy (1,9% vs 3,6%; OR 0,4) a zkrátil průměrný čas strávený na JIP (107 vs 136 hodin). Přitom skupina aspirinu měla signifikantně více komorbidit včetně hypertenze, diabetu, periferní arteriální choroby, předešlého infarktu myokardu, anginy pectoris a cerebrovaskulární choroby. Pacienti užívající aspirin předoperačně byli také starší a byli to více muži. Aspirin nezvyšoval riziko readmise po srdeční operaci (14,5% s aspirinem vs 12,8% bez).

Výzkumníci přiznávají, že krvácení zůstává problémem při předoperačním aspirinu, ačkoliv v současné éře srdeční chirurgie je možno vyhnout se krvácivému potenciálu použitím nízkých dávek aspirinu a/nebo podáním antifibrinolytické terapie perioperativně. Celkově benefity výstupů získané předoperačním aspirinem můžou přesáhnout možné riziko excesivního krvácení. Před obecným klinickým doporučením však je potřeba dalších studií.

Zdroj: Ann Surg; Published online October 12, 2011

Není dosud jasné, zda niacin přidaný k simvastatinu ke zvýšení hladin HDL-C je lepší než samotný simvastatin pro snížení residuálních kardiovaskulárních rizik. Výzkumníci randomizovali vhodné pacienty na niacin s prodlouženým uvolňováním 1500 – 2000 mg/den nebo placebo. Všichni pacienti užívali simvastatin 40 – 80 mg/den a ezetimib 10 mg/den dle potřeby pro dosažení hladiny LDL-C 40 – 80 mg/dl (1,03 – 2,07 mmol/l). Primárním endpointem byla první příhoda složeniny smrti z koronární choroby, nefatálního infarktu myokardu, ischemické mrtvice, hospitalizace pro akutní koronární syndrom nebo symptomy vynucené koronární nebo cereberální revaskularizace.

Randomizováno bylo 3414 pacientů na niacin (n = 1718) nebo plaebo (n = 1696). Studie byla ukončena po střední době sleodvání 3 roky kvůli nedostatku účinnosti. Za 2 roky niacin signifikantně zvýšil střední hladinu HDL-C z 35 mg/dl (0,91 mmol/l) na 42 mg/dl (1,08 mmol/l), snížil hladinu triglyceridů ze 164 mg/dl (1,85 mmol/l) na 122 mg/dl (1,38 mmol/l) a snížil hladinu LDL-C ze 74 mg/dl (1,91 mmol/l) na 62 mg/dl (1,60 mmol/l). Primární endpoint se vyskytl u 282 pacientů s niacinem (16,4%) a u 274 pacientů s placebem (16,2%) (HR 1,02; 95% CI 0,87 až 1,21; P = 0,79 log-rank testem).

U pacientů s aterosklerotickou kardiovaskulární chorobou a hladinami LDL-C méně než 70 mg/dl (1,81 mmol/l) nebyl přídavný klinický prospěch po přidání niacinu k statinové terapii během 36 měsíců sledování přes signifikantní zlepšení hladin HDL-C a triglyceridů.

Podpořeno National Heart, Lung and Blood Institute a Abbott Laboratories.

Zdroj: NEJM Nov 2011

Výzkumníci mezinárodního kolektivu ze SELECT (Selenium and Vitamin E Cancer Prevention Trial) nenalezli prospěch doplňků s obsahem selenu a vitaminu E pro snížení rizika rakoviny prostaty, naopak statisticky nesignifikantní zvýšení rizika u vitaminu E. Randomizovali celkem 35533 mužů na 427 místech v USA, Kanadě a Portoriku v období 22.srpna 2001 až 24.června 2004. Výběrová kritéria zahrnovala PSA 4,0 ng/ml nebo méně, digitální rektální vyšetření nepředpokládající rakovinu prostaty a věk 50 a více u černých mužů a 55 a více u všech ostatních mužů. Primární analýza zahrnovala 34887 mužů randomizovaných na 1 ze 4 léčebných skupin: 8752 dostávalo selen (200 μg/den z L-selenomethioninu); 8737 vitamin E (400 IU/den z celkového rac-α-tocopherylacetátu); 8702 obě látky a 8696 placebo; po dobu minimálně 7 a maximálně 12 let. Analýza reflektovala konečná data nasbíraná z míst studie do 5.července 2011. Hlavním výstupem byla incidence rakoviny prostaty.

Tato zpráva zahrnuje 54464 dodatečných osoboroků z následného sledování a 521 dodatečných případů rakoviny prostaty (113 u placeba, 147 u vitaminu E, 143 u selenu a 118 u kombinace látek) od primárního hlášení. Ve srovnání s placebem (referenční skupina), kde se rozvinula rakovina prostaty u 529 mužů, se rakovina prostaty rozvinula u 620 mužů s vitaminem E (HR 1,17; 99% CI 1,004 až 1,36; P = 0,008), u 575 se selenem (HR 1,09; 99% CI 0,93 až 1,27; P = 0,18) a u 555 se selenem a vitaminem E (HR 1,05; 99% CI 0,89 až 1,22; P = 0,46). Ve srovnání s placebem bylo absolutní zvýšení rizika rakoviny prostaty na 1000 osoboroků 1,6 pro vitamin E, 0,8 pro selen a 0,4 pro kombinaci.

Dietní doplnění vitaminu E signifikantně zvyšuje riziko rakoviny prostaty u zdravých mužů.

Zdroj: JAMA 2011; 306: 1549-1556

... a dalších více než 15 nových výtahů z klinických studií čtěte v sekci LIC-novinky

Extrakt ze Serenoy je populární doplňková léčba symptomů zvětšené prostaty. Efekt by mohl být výsledkem antiandrogenních, protizánětlivých a antiproliferativních vlastností, ale žádný z těchto mechanismů nebyl dokázán. Předešlé studie dosáhly různých výsledků ve standardní dávce 320 mg/den. Dr. Michael J.Barry a kolektiv z Department of Medicine, Massachusetts General Hospital v Bostonu mezi červnem 2008 a říjnem 2010 provedli dvojitě slepou placebem kontrolovanou randomizovanou studii s až trojnásobnou dávkou extraktu. Zahrnuto bylo 369 mužů ve věku 45 let a starších. Pacienti měli poměr vrcholového močového proudu alespoň 4 ml/s, skore AUASI (American Urological Association Symptom Index) mezi 8 a 24 a nikdo nebyl vyloučen. Účastníci dostávali 1 dávku extraktu, pak 2 dávky za 24 týdnů a pak 3 dávky za 48 týdnů.

Na 67. ASRM (Annual Meeting of the American Society for Reproductive Medicine) Dr. Lauren W. Roth z University of Colorado v Denveru prezentovala poznatek, že po aplikaci testosteronového gelu se zvýšily hladiny testosteronu po 6 měsících nebo 1 roce u nízkodávkové i vysokodávkové léčby ve srovnání s výchozími hladinami (P < 0,01). Nevedlo to ale ke zlepšení skore SHIM (Sexual Health Inventory for Men).
U 56 pacientů s placebem bylo výchozí skore SHIM 15,9, za 6 měsíců 16,3 a za 1 rok 16,9 (P = 0,70 od výchozího stavu). U 56 mužů s testosteronem 25 mg to bylo 16,1 výchozí, za 6 měsíců 16,2 a za 1 rok 16,1 (P = 0,84). U 55 mužů s testosteronem 50 mg to bylo 15,9 výchozí, za 6 měsíců 16,1 a za 1 rok 17,9 (P = 0,54). Výchozí hladiny testosteronu u placeba byly 294,3 ng/dl a na konci studie průměrně 283,9 ng/dl (P = 0,28). U testosteronu 25 mg to bylo 292,1 ng/dl a po roce 456,8 ng/dl (P < 0,01). U testosteronu 50 mg to bylo 303,5 ng/dl a po roce signifikantních 595,3 ng/dl (P < 0,01).
Muži ve studii neužívali jinou medikaci erektilní dysfunkce, byli ve věku kolem 65 let a měli BMI okolo 29 kg/m2 a byli většinově bílí.
Zdroj: ASRM  [Presentation title: The Impact of Testosterone Supplementation on Sexual

Functioning in Elderly Men. Abstract O-3]